Národ musí respektovat minulost, být nositelem životně pozitivních tradic a mít úctu k práci svých předků. Tento odkaz s citem rozvíjet, nikoliv zavrhovat. Inspirací pro český národ by měla být Svatováclavská tradice, v níž jsou křesťanské morální hodnoty více než patrné. Rovněž je třeba stále více zdůrazňovat – a vlastně rehabilitovat – tradici Karla IV., římského císaře a krále českého, neboť v jeho době byly Praha a Čechy (Regnum Bohemiae) kulturně i ekonomicky na vrcholu tehdejší Evropy. Tradice Karla IV., císaře a krále má dnešní generaci Čechů hodně co říci.
Popis stavovského státu
Stavovská společnost je decentralizovaný moderní stát bez politických stran, který se řídí autoritativně s demokratickými prvky a s moderní technikou vládnutí, s důrazem na autoritu zákonů. Na všech úsecích řízení a správy státu, se nacházejí odborníci. Stavovská společnost není tedy pluralitní ve smyslu politickém, je ale pluralitní ve smyslu kuriálních stavů, kulturních, sportovních či jiných dobrovolných a zájmových občanských spolků.
Autoritou stavovské společnosti jsou schválené zákony, jakož i jejich striktní a rychlá vymahatelnost, práva a povinnosti občanů případné sankcionování při jejich nedodržování. O zákonech ve stavovském parlamentu či zemských sněmech se jedná věcně, odborně, bez politické demagogie.
K suverenitě státu patří i suverenita vnitřní, suverenita oprávněných zákonných autorit. Rozhodnutí zákonných autorit v právním státu musí být respektováno. Je třeba skoncovat s ustavičným zpochybňováním zákona neodborným, ale ideologicky zabarveným zasahováním do správního řízení, které v důsledku vede k chaosu a rozmělňování zodpovědnosti. Proto je ve společnosti nutná autorita, a s následnými sankcemi.
Všichni lidé – bez rozdílu vzdělání a sociálního zařazení – ze své vlastní přirozenosti touží žít ve slušném, spořádaném státním systému, v němž musí být především kladen důraz na právo a spravedlnost, které vedou k spokojenému, kvalitnímu a mravnímu životu národa.
Svoboda, jenž byla člověku dána Bohem do duše člověka, jakožto jeho nezcizitelný majetek, v životě jedince hraje zásadní roli. V pospolitosti národa je však role svobody – občanská svoboda – druhořadá. Lidé k spokojenému životu ve společnosti primárně od svých představitelů očekávají spravedlivé rozhodování a co nejrychlejší vymahatelnost práva, nejlépe pomocí autoritativního aparátu.
Spravedlnost vnímáme jako vnitřně strukturovaný etický princip, který je vtělen do sociálních norem a zákonů stavovské společnosti. Stavovské společnosti jde o společenský užitek a tvorbu společenského zisku, přičemž svoboda jedince, jeho skutečná lidská práva, jako například svoboda podnikání, cestování, zakládání spolků apod. jsou zákonem zachovány. Stavovská společnost odmítá marketinkový liberalismus, jakož i hrubé znásilňování společnosti penězi, honby za úspěchem a falešnou svobodou jedince, kterou stejně liberální systém nedokáže národu zajistit.
V decentralizovaném stavovském státu jsou profesní stavy občanstva (cechy, korporace) na stejné právní i politické úrovni, jsou si rovny. Občané volbou tvoří zákonodárný sbor – stavovský parlament.
Představitelé, jenž mají prosazovat zájmy českého národa ve stavovské společnosti, nesmějí být členy žádného tajného spolku; zjištění účasti v obskurních uskupeních, jako jsou svobodní zednáři apod., je v kontradikci k zastávání veřejné funkce.
Distributismus jako alternativa vůči kapitalismu a socialismu
Není možné, aby pracující lidé vytvářející národní produkt, byli v parlamentu zastoupeni herci, zpěváky či všelijakými kejklíři, jejichž údajná politická činnost kamufluje a destruuje demokratický řád. Zaměstnanci, kterým patří část nebo i celý podnik, a kteří se sdružují podle pracovního zařazení do profesních stavů, musejí mít svoje přímé zástupce v parlamentu! Vzniká tak skutečně konzervativní a stabilizační prvek parlamentní demokracie, odvíjející svou „ideologii“ pouze z lidské práce a ze skutečných vlastníků výrobních prostředků, jimiž jsou kolektivy pracujících. (Pozn.: Jedná se o tzv. distributismus, nikoliv nějaký druh socialismu, jak si někteří mnohdy mylně myslí. Distributismus je v rámci Třetí pozice sociálně-ekonomickým krédem 21.století). Více níže:
„Distributismus, resp. distributivismus je ekonomická filozofie založena na učení papeže Lva XIII. (encyklika Rerum novarum – O nových věcech, 1891) a byla zformována G.K. Chestertonem a Hilaire Bellocem na začátku 20. století. Distributismus podporuje decentralizaci kapitálu pomocí agrárních reforem a návrat k řemeslnému způsobu výroby. Distributismus je proti všem formám lichvy a prospěchářství, proto odmítá kapitalismus podle morálního základu. Myšlenkou distributismu je rozdělení výrobních prostředků mezi nejširší vrstvy, ne do rukou státu (socialismus) nebo mezi malý počet jedinců (kapitalismus), proto bývá označován jako “třetí cesta” mezi kapitalismem a socialismem. Systém se snaží zajistit, aby se většina lidí (distribucí majetku, ne přerozdělením bohatství) stala vlastníky výrobních prostředků, mohla si na své živobytí vydělat a být tak soběstačná. “
Jana Šumpíková, 6.10. 2011
Potom teprve můžeme hovořit o skutečné demokracii, neboť v rozhodujícím zákonodárném shromáždění sedí občané znající skutečný život, lidé práce. Nikoliv lidské karikatury, odtržené od života prostých lidí a sedících na žocích peněz. Tolik liberály proklamovaná parlamentní demokracie, teprve se stavovským zřízením – demokracie zřízená pro lid a s lidem – získává tak svůj autentický vzhled a obsah.
Jsme si vědomi, že nejen liberální demokracie, ale i republikánské zřízení do střední Evropy, zejména do Podunají nepatří. Z důvodů historických, dynastických, přirozeně právních, ale i kvality řízení společnosti by bylo za jistých příznivých okolností možno uskutečnit přechod na konstituční monarchii; přičemž stavovský parlament by bylo v budoucnu ono těleso, které by bylo oprávněno rozhodnout o případné korunovaci krále.
Budoucnost stavovského státu
V době několika desítek let ale tento akt nepokládáme za reálný. A to z mnoha důvodů. Jedním z nich je fakt, že původní morální kvality současné aristokracie a validita jejího životního poslání, v důsledku historické diskontinuity doznaly trhliny takového rázu, že téměř tato tzv. aristokracie splynula s vládnoucí nemravnou liberální oligarchií a plně se účastní kolaborace se sionistickým a zednářským zřízením v euroamerické oblasti. Příkladem může být Anglie, Švédsko a jiné.
To se přirozeně netýká všech příslušníků evropské aristokracie, jsou mezi nimi i čestné výjimky. Zarážející je pro nás ale fakt, že existující aristokracie v Evropě nijak neprojevuje politickou nebo jinou aktivitu k své rehabilitaci včetně nabytí opětovné politické a ekonomické moci. Liberální systém jim zřejmě vyhovuje, nemají potřebu proti němu nijak vystupovat. Možná, že se domnívají – jak patrno z mnoha článků časopisů -, že lid je povolá na trůn a že oni opět usednou k prostřenému stolu. Jak bláhová naděje…
Netajíme se s tím, že zde námi navrhovaná politická vize uspořádání českého státu po ukončení pro český národ tak špatného a mravně zvrhlého systému jakým bezesporu liberalismus je, povede k zásadním změnám a průlomům ve společenských vazbách, k vytvoření nové Ústavy státu a k změnám ve volebním řádu apod.
Nastolení stavovského státu je zásadním průlomem v legislativě a v myšlení lidí, je to natolik zásadní a radikální řez do společnosti, vyžadující cílevědomou a soustavnou práci, jakož i vůli a odhodlání – a samozřejmě je všechno otázkou času.
Češi, žijící v současném liberálním systému jsou dezorientováni, přestali věřit v politiku jako metodu, s níž se možno změnit svůj osud; ve společnosti přetrvává defétismus, pesimismus a nejistota, ba strach z budoucnosti. Česká společnost je doslova rozbitá, atomizovaná, není zde žádná dostředivá síla, jako třeba u Slováků či Poláků, kde křesťanství a národní cítění tvoří duchovní tmel jejich národa. Kromě konzumu a přežívání v přítomnosti a užívání „slastí“ materiálního života, Češi nemají ani v náznaku ideu, jíž by se národ chopil a za ní stál. Z toho důvodu tvrdíme, že na zásadní změnu politicko-sociálního systému je třeba národ připravovat naší soustavnou prací, ať už přednáškovou, publikační, politickou a jinou činností.
Autoritativní stavovská společnost a její vytvoření, kladoucí důraz na mravní éthos, je pro český národ východiskem a nápravou věcí veřejných; ale její uskutečnění se v České společnosti stane v časově dlouhodobém horizontu.
–
Článek je z díla “Konec liberalismu v Česku. A co dál?” sepsaného Mgr.Ladislavem Malým (Praha, 2017)
