Diskusní příspěvek Václava Ryneše na semináři “Stavovský stát, idea a historie”

Vážené dámy a pánové,

na začátku diskusního příspěvku na téma „Stavovský stát, idea a historie“ chtěl bych nejdříve poděkovat pořadatelům za zvolené téma, které v období komunistické totality bylo spojováno s něčím temným v dějinách Československa.

Dovolte mi, abych se pokusil uchopit uvedené téma trochu rozdílně od předřečníků. Pokusím se o výklad z pohledu státoprávního a politologického, a pak chci říci pár slov ke stavovskému řádu a stavovskému státu v pojetí politického stranictví, a to zvláště katolického za 1. a 2. republiky, ale i osvětlit pojetí a koncepci stavovského řádu předsedy zemské organizace ČSL B. Staška.

1) Z hlediska státoprávního a politologického lze konstatovat, že 1. republika byla státem s parlamentní demokracií a pluralitním stranictvím. V tomto státě zvláště v třicátých letech byl stavovský řád určitým symbolem duchovní a mravní obrody ve společnosti a stavovský stát představoval obrodu státního a hospodářského života i koncepci pro nové správní uspořádání ve společnosti.

2) Druhá republika pod názvem Česko – Slovensko vznikla jako autoritativní demokracie i jako důsledek mezinárodních událostí a představovala okleštěné území o pohraniční oblasti s německou menšinou, kdy ostatní národnosti projevovaly autonomní tendence. Je to období, kdy český národ a jeho političtí představitelé hledali možnosti národní jednoty a zachování češství.

3) Česko – Slovensko trvalo něco přes 5 měsíců a zaniklo vstupem německých okupačních vojsk a vznikem protektorátu Čechy a Morava pod Velkoněmeckou patronací. Vznikl nesvéprávní a nedemokratický politický útvar začleněný do německé říše. Vznikla jediná strana: Strana národního souručenství pod patronací protektorátního prezidenta E. Háchy. Tato strana direktivním způsobem soustřeďovala veškerou mužskou populaci. Její první představitelé byli vedeni myšlenkou přežití českého národa v německém drtivém objetí na základě morálních hodnot křesťanství. Již však na začátku roku 1940 se stala kolaborantskou platformou a později papírovou platformou nacismu v protektorátu.

4) Kontinuita Československa však žila v domácím a zahraničním odboji a v české a slovenské a československé politické reprezentaci v zahraničí.

5) Třetí republika vznikla po 2. světové válce, kdy poválečným výdobytkem komunistické strany se stala Národní fronta Čechů a Slováků a Košický vládní program. Nová politická a hospodářská realita a nová sociální a socialistická radikalizace zasunula křesťanský solidarismus a korporativismus do bezvýznamnosti a vznikly nové politické vize. Národní frontu vytvořili představitelé sociálních složek a politických směrů, které se účastnily domácího a zahraničního odboje. Základem se stalo ustanovení, že politického života se nebudou moci účastnit ty strany, které se členy NF nestanou.

V českých zemích byly povoleny čtyři strany a na Slovensku tři. Komunisté dosáhli toho, že z veřejného politického života byla vyloučena politická pravice, hlavně agrární strana a národní demokracie. Tato poválečná realita se stala se souhlasem ostatních demokratických stran a tedy i představitelů poválečné ČSL. V Československu tak vznikl omezený politický systém s omezenou demokracií – tak zvaná lidová demokracie. Lidová demokracie nebyla založena na principu koalice /politické plurality/ politických stran, ale její páteří se stala Národní fronta, která se rozšířila o masové organizace. Systém Národní fronty se stal i nástrojem komunistů, který jím umožnil nástup k moci v roce 1948. V únoru 1948 se komunisté prostřednictví pátých kolon v ostatním demokratickém stranictví uchopili moci a vznikla Obrozená Národní fronta pod vedoucí úlohou KSČ a s povoleným a obrozeným satelitním stranictvím. Nastalo období, kdy teorie třídního smíru byla nahrazena praxí třídního boje a marxleninismem a postupnou socialistickou státností. Morální stavovský řád a koncepce stavovského státu byla prohlašována za součást fašistické a nacistické ideologie a spojována s protektorátem Čechy a Morava.

Demokracie a parlamentarismus a pluralitní politický systém se nám vrátil až po roce 1989. S tím se nám vrátilo i objektivní posuzování historických událostí v průběhu našich minulých dějin, ale i posuzování koncepce stavovského řádu a stavovského státu v naší minulosti.

Pár slovy chtěl bych se pokusit diskusně nastínit i možné jiné pojetí stavovského řádu a státu i korporativismu. A to zvláště v křesťanském politickém a intelektuálním prostředí a nechat vás nahlédnout do některých publikací charakterizující období, kdy stavovská myšlenka sehrávala klíčovou úlohu v politickém životě Československa a českého národa. Má to svůj význam i v současnosti, kdy vedle českého občanství známe již výraz evropské občanství a evropské křesťanské kořeny a známe pojem morální hodnotový systém.

Je nutno říci, že v evropském prostředí 20. století byl stavovský řád a stavovský stát těžce uchopitelným pojmem, který byl různě chápán a rozvíjen v některých evropských státech, v různém politickém stranictví a u různých myslitelů, politiků, sociologů i historiků. V československém, českém a zvláště v katolickém a lidoveckém prostředí měl mnoho forem a tvarů a různých výkladů.

Je možno začít tím, že za 1. republiky byla ČSL stranou státotvornou a účastnila se všech koaličních vlád až do roku 1938. Byla stranou nekonfesní, ač převážně katolickou. ČSL se však nepodařilo vytvořit jednotnou frontu katolíků v republice s ostatním křesťanským a národnostně laděným stranictvím v republice. Český katolický program zde narazil na základě proklamovaného čechoslovakismu na německé, slovenské a maďarské národnostní cítění.

Stavovský řád a stavovská myšlenka se různě promítaly v celém křesťanském stranictví, ale nikdy se nestala jednotící ideou pro věřící žijící ve víře a podle víry. Národnostní uvědomění za 1. republiky převršilo sociální učení církve i morální kodex stavovského řádu. Česká zemská organizace ČSL byla spíše konzervativně laděna se zdůrazněním národních tradic a křesťanského solidarismu na základě stavovského řádu, který byl spíše chápán jako mravní řád a nový hospodářský řád křesťanský v demokratické státnosti.

Moravská zemská organizace spíše zdůrazňovala náboženské a sociální tradice, byla více pro vládní a měla blíže k programu čechoslovakismu. Zásadní rozdíl byl v pojetí státu. Český program žádal národnostní stát, ve kterém by se rozlišoval český a slovenský národ. Moravský vycházel z jednoho národního státu ve smyslu čechoslovakismu. Naprostá shoda byla v oblasti školství a kultury. Oba programy zdůrazňovaly ochranu rodiny, církevní sňatky, nerozlučnost manželského svazku. Program obou stran vycházel ze sociálních encyklik, ze solidarismu a národního uvědomění. Tmelícím prvkem lidoveckého stranictví byly morální hodnoty katolicismu, národní a křesťanské cítění, které programově sdružovalo střední vrstvy. Programově byla oddělena morální autorita církve v náboženských záležitostech od politického stranictví s tím, že katolíci mají povinnost prosazovat morální hodnoty veřejně a platila zásada nezávislosti v oblasti národní, hospodářské, sociální, a to v mezích morálních zásad.

ČSL se nepodařilo vytvořit jednotnou frontu katolíků v republice s ostatním křesťanským a národnostně laděným stranictvím. Český politický program zde narazil na německé, slovenské, maďarské i polské národnostní cítění. Stavovský řád a koncepce stavovského státu se promítala v celém křesťansky orientovaném stranictví, ale nestalo se nikdy společnou ideou. Národnostní uvědomění převršilo učení církve v sociální oblasti i společný morální kodex. 

Je nutno zdůraznit dopady zahraničních stavovských koncepcí zvláště z italského, rakouského, portugalského a španělského prostředí do československého politického stranictví a na zvlášť specifické odezvy ve slovenském, maďarském a polském katolickém prostředí a stranictví. 

Velice rozdílnou a diferencovanou podobu měla odezva sociálních encyklik v intelektuálním katolickém prostředí, ale i na část pravicového stranictví v českých zemích. Část katolických intelektuálů stála více na pozicích morálního křesťanského řádu jako předpokladu společenské a státní obrody. Část se vyhraňovala ve smyslu spíše křesťanského hospodářského řádu. Nejkrajnější část přijímala různé koncepce stavovského státu a korporativismu a je rozvíjela v československých podmínkách a v podmínkách 2. republiky a v prvních měsících protektorátu Čechy a Morava. 

V této souvislosti lze citovat řadu katolických časopisů jako Akord, Rozmach, Tak, Na hlubinách, Řád, Třetí generaci a sledovat jednotlivce i seskupení i některé názorové proměny ve dvacátých a třicátých letech. Je nutno vzpomenout řady těch osobností, které propojovaly katolicismus s politickým stranictvím a byli i čelnými představiteli stavovství v českém prostředí.

Snad nejčelnějším představitelem z katolických řad byl Jan Scheinost /1876 -1964/, jehož vzorem byl italský model stavovského fašismu, který propojoval s universálním katolicismem a s uplatněním v politické praxi. Autor se pokusil “Nástin stavovské ústavy demokratické1 publikovaný v revue Tak v roce 1939 uplatnit při tvorbě programu Strany národní jednoty, která vznikla za 2. republiky a zanikla v okamžiku vzniku protektorátu Čechy a Morava.

Z pozic konzervativního katolicismu představoval své vize literát Jaroslav Durych /1886-1962/vycházející z koncepce přirozeného řádu, že všechna moc pochází od Boha.

Jiným nositelem stavovství byl Stanislav Berounský /1908 -1977/autor sborníku „Stavovská myšlenka.“ Z historického hlediska přistoupil ke stavovství Rudolf Voříšek / 1909 -1953/ autor publikace „Úpadek a sláva českých dějin.“

Nejvýraznějším představitelem korporativismu a hospodářského stavovského řádu asi byl Marko Weirich.

Řada jiných osobností jako Alfréd Fuchs, Leopold Peřich, Rudolf Malý vycházeli z pozic kritiky demokracie, liberalismu a stranictví. Jiné stanovisko zaujímal Bedřich Vašek zastánce universálního katolicismu a zastánce demokratického stavovství zvláště v oblasti sociální. Názorově byl blízký s Josefem Doležalem katolickým intelektuálem a lidoveckým politikem. Je možno se zmínit i o dalších spíše z kulturní fronty jako o Mařanovi, Kutnerovi Bitnerovi.

Svou pozornost si zaslouží i katolická literární elita Kalista, Lazecký, Kostohryz, Renč, Jehlička, K. Swarcenberg, Durych, Ryneš a další pohybující se na rozhraní lidoveckého, agrárního a národně demokratického prostředí, kteří se angažovali v letech 1938 -1945 národně a katolicky, zvláště v literární, historické a básnické oblasti.

Zůstává zde ještě jedna náboženská a politická osobnost Bohumil Stašek. Stručně lze charakterizovat jeho pojetí stavovského řádu a stavovského státu, který vycházel ze čtyř základních pilířů /na tři z nich již dříve upozornil Dr. Pehr v publikační činnosti/.Jsou to:

  1. křesťanský morální řád vycházející ze solidarismu a humanismu
  2. svatováclavská a národní tradice
  3. koncepce svatováclavské státnosti
  4. z nového křesťanského hospodářského řádu.

Základem pro kněze a politika B. Staška byla encyklika Rerum novarum a Quadragesimo anno a morální řád vycházející z křesťanského solidarismu.

Z publikace Stavovský stát, kterou vydal ÚS ČSL:

Dnešní nespravedlivý a neudržitelný společenský řád je dílem liberálů a socialistů. Liberalisté chtějí naprosto ničím neomezenou svobodu tržního jednotlivce, kdežto socialisté žádají pravý opak, to je kolektivismus, ve kterém práva jednotlivců skoro úplně zaniká na úkor socialistického státu. K stavovskému státu dospějeme teprve po velmi obtížných cestách. Nejdříve musíme vzbudit v lidu zájem a solidaritu …. potom bude možno přikročit k budování korporací, a to ve smyslu demokratickém, a nikoliv podle názoru fašistické diktatury.”

Stavovský stát, idea a historie

Foto: Ladislav Kandelar,ČTK

Zároveň bych chtěl ve velmi stručné formě přiblížit křesťanské a demokratické stavovství v letech 1920 – 1940, a to jinou citací:

V moderních demokraciích vznikají a působí politické strany, které na bázi ústavnosti vytváří demokratickou opozici a hnutí, opak vládnoucím stranám a hnutím. Provládní strany uznávají stejné ústavní principy jeho vláda. Takové strany a hnutí vytváří opozici, která je zaměřena proti určitému politickému programu, a to na základě uznání legitimity režimu.”

Můžeme si položit otázku, jak v podmínkách protektorátu Čechy a Morava dopadli představitelé stavovského řádu a stavovského státu?  Část představitelů byla pronásledována. Část odešla do ústraní. Část se rozhodla kolaborovat. Ve válečném období Československá republika existovala v emigraci a představoval jí E. Beneš, a část politické emigrace ze všech politických stran, včetně komunistů. Předseda ČSL J. Šrámek dal přednost emigraci a stal se předsedou prozatímní československé vlády v zahraničí. Předseda české zemské organizace B. Stašek se stal v protektorátu symbolem národní a katolické jednoty a skončil v koncentračním táboru. Po roce 1948 končí po komunistickém puči život E. Beneše a o něco později v komunistické internaci umírá J. Šrámek.

Sociální nauka církve však přežila fašismus, nacismus, socialismus i komunismu. Od vydání první sociální encykliky uplynulo 105 let a od druhé 75let. Sociální nauka církve věnuje stálou pozornost vývoji společnosti a je charakterizovaná kontinuitou a obnovou. Podle sociálního učení odpovědnost za uskutečňování společného dobra přísluší nejen jednotlivým osobám, ale také státu, neboť společné dobro je důvodem existence politických autorit. Pevnými zásadami je důstojnost lidské osoby, společné dobro, subsidiarita a solidarita. Kompendium sociálního učení církve oslovuje i každého z nás i celou dnešní občanskou společnost.

Václav Ryneš 
2. listopadu 2009 

Zdroj: https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2010/vaclav-rynes-stavovsky-stat,-idea-a-historie

– –

Scheinostův “Nástin stavovské ústavy demokratické” vyšel v časopise “Tak” až 28. února 1939. Stavovský stát podle představ J. Scheinosta disponoval čtyřmi stavy: stav duševních pracovníků, rolníků, výrobně­‑průmyslový a obchodně­‑peněžnický, které se dále dělily na tzv. kurie zaměstnanců a zaměstnavatelů. Příslušnost ke stavu vznikala od 21 let věku, v případě žen pouze byly­‑li výdělečně činné, kdy je umožněno volit do obecní, okresní a zemské korporace a nejvyšší rady stavovské (400 členný orgán). Poslední jmenované seskupení, jež nahrazovalo parlament, bylo voleno všeobecným, tajným hlasováním, s možností preferenčních hlasů, které stvrzovaly hierarchii celého Scheinostova konceptu; ostatně rokování této nejvyšší rady probíhalo odděleně po stavech.

Zdroj: Marek Šmíd; Osobnost Benita Mussoliniho a obraz italského fašismu v českém katolickém prostředí v kontextu první republiky. K dispozici online: https://www.studiatheologica.eu/pdfs/sth/2012/04/07.pdf